Randění je jako matika

Jestli počítáš s rovnicemi na papíře nebo s lidmi v realitě je vlastně docela podobné. Jednoduše se snažíš, aby ti vyšlo něco, u čeho nevíš pár neznámých.

Člověk to vidí okolo sebe a říká si, všem to vychází, proč by to nemohlo vyjít i mně? Jenže zrada! Někdy příklady ostatních mají méně neznámých než ty tvoje.

Moje vztahy jsou jako rovnice bez zadání, které na mě vyzývavě koukají na prázdném papíře a já nevím, čeho mám vlastně docílit. Vím, čeho chci docílit JÁ, ale pak zjistím, že ten příklad na to nebyl DĚLANÝ a místo dosažení jednoduchého číselného výsledku to můžu maximálně ZKRÁTIT do přijatelné podoby. Já ale nechci KRÁTIT, já chci hezké čísílko, ideálně bez desetinné čárky.

Tyhle příklady jsem vždycky nesnášela, protože musíš jet NA POCIT. Jak mám ale vědět, že tohle má být ta finální podoba, když tam je stále ještě spousta neznámých?!

No a nejhorší je, když si myslíš, ze počítáš rovnici, a až v průběhu příkladu zjistíš, že to je nerovnice, mezi stranami je zobáček a ty jsi na jeho špičce.

S láskou,

Book and Tea Girl